2011.03.11|
Země Evropské unie jsou vázány společnou politikou snižování emisí skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého).

Stále více evropských států se snaží zarámovat svoje vlastní politiky snižování emisí legislativou, která určí tempo této redukce. Prvním celostátním rámcovým zákonem se stal Climate Change Act 2008 přijatý ve Spojeném království. V dalších evropských státech jsou v současnosti posuzovány legislativní návrhy na úrovni vlád či parlamentů. V České republice probíhá odborná debata mezi právníky a vznikají ekonomické a technické (zejména v oblasti energetiky) analýzy proveditelnosti redukce emisí.

Evropské souvislosti

Země Evropské unie jsou vázány společnou politikou snižování emisí skleníkových plynů a zvyšování energetické efektivity [1]. Jde zejména o tzv. klimaticko-energetický balíček (směrnic a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady), který zahrnuje čtyři základní předpisy [2]:

• směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS);
• rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů mezi země EU;
• směrnice o zachytávání a ukládání oxidu uhličitého do geologického podloží (tzv. carbon capture and storage - CCS);
• směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Druhá uvedená směrnice požaduje 20% snížení emisí v EU do roku 2020, aktuálně však probíhají jednání o zvýšení závazku na 30 % [1]. Hlavním nástrojem EU pro snižování emisí je obchodování s emisními povolenkami v rámci systému EU ETS, které je upraveno první uvedenou směrnicí zmíněného balíčku [2].

Další podstatná iniciativa na úrovni EU je závazek zvýšit efektivitu využívání energie o 20 % do roku 2020. Naplnění tohoto cíle sníží nejen emise, ale ušetří více než 200 miliard EUR přímých nákladů rodin i firem ročně. Nepřímé ekonomické přínosy jsou ještě větší: snížení nákladů zvyšuje konkurenceschopnost evropských výrobců a podporuje export [3].

Evropský parlament vyhlásil cíl snížit emise v EU o 80 - 95 % do roku 2050. Tento cíl není závazný, ale je politickou odpovědí na aktuální vědecké poznání v oblasti globálních změn podnebí. Celosvětově je totiž nutné snížit emise nejméně o 50 % do roku 2050, aby mohl být růst teploty vzduchu zadržen na úrovni 2 stupňů Celsia [4].

Obr. 1. Zateplování budov je jeden z nejefektivnějších způsobů snižování emisí skleníkových plynů. Foto: Hnutí DUHA.

Celý článek zde.

Autor: RNDr. Jiří Koželouh  |  Recenzent: Mgr. Josef Karlický, Ekologický právní servis

Zdroj: www.tzb-info.cz